THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela DEBUSTROL má za sebou dvacet let existence, během níž zanechala jednu z nejvýraznějších stop v historii českého metalu. Originalita jejich příspěvku do evropské, či nedej bože světové scény je sice bohužel nulová, ale nešť. DEBUSTROL se jali ve druhé polovině osmdesátých let u nás propagovat thrash metal nejhrubšího zrna, žel hlavně jako plagiátoři amerických SLAYER, což jim zůstalo dodnes, snad jen během let přibyla inspirace PANTEROU, či MACHINE HEAD. Svou vlastní tvář tak odkrývali jen v textech, byť i ty měly tématicky k SLAYER velmi blízko (válečná, protikřesťanská, psychologická témata). Jejich kariéru lemuje devět vydaných alb, velmi slušná popularita počátkem devadesátých let, její úpadek po uspěchaném a rozporuplném nosiči „Chytrá past“, personální rošády, v posledním období souběžné hraní zpěváka a kytaristy Kolinse i bubeníka Fanty u zábavového HARLEJe (které znamenalo omezení koncertní činnosti mateřské kapely). Skutečným ztělesněním DEBUSTROLu tedy zůstává Martin Kolínský, druhý tahoun, původní basista Cizák, kapelu opouští na přelomu milénia.
V současné fázi vývoje soubor funguje spíš jako klubová kapela, proto si správně zvolil za místo výročního vystoupení menší sál KD Opatov. Cestu na okraj Prahy vážilo nějakých 300 hlav, a tak si Kolins mohl aspoň na chvíli připadat jako v úvodu úspěšných devadesátých let běžně. Po 21 hodině vyzval své „sračky a sračinky“ ze šatny pomocí mikrofonu do roje pod pódium a po následném intru vypukl (jak už to při startech podobných produkcí bývá) řádně přervaný hlukový bordel a sice prostřednictvím titulní skladby z poslední studiovky „Přerushit“. Po té se otočilo kormidlem času hodně proti proudu, z debutu „Neuropatolog“ za neustalého zvukového balastu zazněl song „Příchod zla“. Lepšího balení jsme se dočkali až v pořadí páté „Charles Manson“, v následující „Nenávisti“ dokonce proniklo k našim slechům přes přeřvaný riffostroj i první kytarové sólo. Vůbec většinu kytarových sól obstarával sám Kolins, po letech navrátivší se Trifid setrvával převážně v beglajtech a plnil roli neustálého pohazovače hlavou v intencích šetření krční páteře… Basák Zed zvolna zaujímal roztodivné postoje, do pódiového šoumenství svého předchůdce Cizaka má však daleko. Většinu pozornosti na jevišti tak na sebe strhával neúnavný Kolins a mlátička za bicí baterií Fanta, jehož výkon byl vzhledem k délce koncertního setu (75 minut) a hudbě kterou DEBUSTROL produkuje obdivuhodný. Ještě nutno dodat, že k obscénnostem typu flusání či močení mezi členy bandu tentokráte nedošlo.
Bohužel zlepšení zvuku mělo jen krátkodobou tendenci, celý večer jsem se nemohl zbavit dojmu, že hlukař má velký problém zvládnout ozvučit dvě kytary najednou. U některých skladeb mi jejich identifikaci umožnily jen pro DEBUSTROL typické úderné refrény. Ke zpestření došlo v songu „Masoterian“, kde se Kolins tradičně „pochlapil“ sólem na motorovou pilu. Nejsvětlejší a zvukově nejčitelnější úsek jsme zažili v období mezi „Krvavou prací“ a „Yugoslavií“, čili do prvního odchodu thrashových legend do zákulisí. V tuto dobu se jednalo o energické vystoupení, jak má být a DEBUSTROL se ukazoval v nejlepší formě, jaké je jen v současnosti schopen.
Po několikerém vyskandování jména kapely ohlásil Fanta údery na obří gong, umístěný za bicí soupravou, návrat na opatovská prkna, a jakoby koncert opět teprve začínal, včetně zvukařových chronických problémů. Naštěstí i přes ně jsme byli svědky emotivního zpěvu s deviantním nádechem v „Noci husí kůže“. Mimochodem Kolinsův zpěv: Zatímco na nedávném festivalu Metalmania ve Zlíně se při půlhodinovém vystoupení evidentně šetřil, celou oslavnou akci odeřval naplno, samozřejmě v rámci možností lety ohoblovaných hlasivek. Po čtyřech přídavcích ukončily vyšťavení oslavenci svůj koncert odhozením trsátek a paliček spokojenému kotli, aby se na jeho rukách nakonec nechal unášet bicman Fanta.
Nastal čas závěrečného hodnocení:
Pokud si odmyslíme prachbídný výkon zvukaře (což je pro nás přímé účastníky téměř nemožné), jednalo se o vyvedený, zdravě agresivní set, jehož provedení ve formě DVD, které se zde natáčelo, asi mohu jen doporučit, neboť předpokládám, že po studiových úpravách bude vše jak má být. Nutno však také dodat, že mi koncert nepřišel příliš výroční, což přičítám hlavně neúčasti slibovaných hostů, muzikantů kteří v kapele v její dlouhodobé kariéře účinkovali…
Playlist:
Intro:
Přerushit
Příchod zla
Rváči
Kladivo
Charles Manson
Nenávist
Papež je…
Umučená
Masoterian
Trendshit
Údolí Hádů
Krvavá práce
Ve stínu zákona
Antikrist
Protest
Svět, co zatočí s tebou
Yugoslavia
Noc husí kůže
Nozdrametal
Vyhlazení
Vyznání smrti
Foto pouze ilustrační z http://www.spvmusic.cz/debustrol
Válka (2016)
Vyznání smrti Live (2011)
Rwanda (2009)
XX. let totálního massakru (DVD) (2006)
Přerushit (2005)
Vyznání smrti (Remaster) (2003)
Steak (2001)
Apokalismus (1999)
Pád do hrobu mrtvol (1998)
Vyhlazení (1995)
Chytrá past (1994)
Svět co zatočí s tebou (1992)
Protest Live! (EP) (1992)
Neuropatolog (1991)
Vyznání smrti (demo) (1988)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.